Rozhovor pro Institut politických studii.

Co si vybavíte, když se řekne “skinhead” v 90. letech?

Nespoutané mládí, prvotní pocit naprosté svobody. Pevné přátelství, které přetrvalo až dodnes. Život na ulici. Občas nějaká rvačka a hrdost na to, kdo jsem. Občas strach, policejní zájem. Spousta koncertů a idealismu.

      Kdy a proč jste se stal skinheadem? Čím Vám přišla tato subkultura přitažlivá? 

Bylo to v roce 1990 a bylo mě necelých 15 let. V té době už jsem poslouchal metal a punk. Punk byl pro mne zajímavý svojí rebelií a řekl bych, že ty předrevoluční punks jsem i obdivoval. V té době jsem nějak získal první nahrávku Orlíku. Hudebně mě to nepřišlo nijak dobré, ale textově to bylo jiné, než tehdejší punk, který na vše jen nadával. Metal byl výborný hudebně, ale zas všechny ty pekla a démoni nebylo zrovna to, co by mě bavilo. Už za komunismu jsem četl o skinheadech články v časopisech. Většinou byli vykreslení, jako nacisté, kteří bijí chudáky přistěhovalce. Jejich image působila drsně a agresivně. Pamatuji si, že zrovna tohle mě spíš vyděsilo. O dva roky později Orlík zpíval o vlasti, národu, hodnotách, byl proti drogám. Vše v době, kdy skončil komunismus a nálada v lidech, od prvotního nadšení, přešla k nadávání a ideál semknutého národa byl rázem pryč. Přišla svoboda a mnozí toho začali zneužívat. Přišel společenský marast. Už během revoluce jsem pomáhal lepit letáky na výlohy a chodil na první demonstrace, což ještě pořád bylo o hubu. O týden později už byl revolucionář každý. Pořád jsem asi chtěl něco dělat víc, než zkoušet pít první piva a kouřit ukradený cigára rodičům za barákem. Tak jsem se ostříhal dohola a tím vše začalo.

Jaký byl vztah skinheadů k pankáčům? Co skinheadům na pankáčích vadilo? Před listopadem 1989 byli pankáči a skinheadi víceméně jedna velká subkultura (i když jsou na to i rozdílné názory), chodili do stejných hospod, poslouchali do velké míry stejnou hudbu… Pokud kladu otázku správně, kdy a proč podle Vás došlo k definitivnímu “rozchodu” skinheadů a punks? Kdy se začaly obě skupiny nenávidět?

Když jsem potkal první skinheady v Brně, tak většina z nich byli dřív punks. Tehdy nás tady mohlo být tak dvacet. Myslím, že většina z nich byli už tenkrát trošku víc rvavější pankáči a hlavně jim vadilo, že se mezi punks pomalu začali objevovat drogy. Taky punk už tady pár let byl a skins to bylo něco nového.  Přesto se ale obě tyhle skupiny vzájemně tolerovali. Já jsem punk poslouchal a neměl jsem s nimi žádný problém. Společně jsme se scházeli na koncertech. Občas byla nějaká strkanice, ale nešlo o nějakou politiku. Řekl bych, že jak jsem se objevil mezi skinheady já, tak se objevilo plno mladých punks. Ti ovšem už začali být levicově orientovaní a tuším někdy v roce 92 se v Brně odehrála demonstrace proti rasismu. Bylo to hodně komické, protože v té době centrum města dokonale ovládali cikánský kapsáři. Na té demonstraci bylo několik starších pankáčů v Polska, kteří byli tvrdí a do střetu s námi jako jediní šli. My se tam původně šli jen podívat, nebylo nás moc. Oni zřejmě potřebovali hledat nepřítele a najednou staří pankáči nadávali svým starým kámošům, ze kterých byli skinheadi, do rasistů a fašistů. Tím se asi rozběhl kolotoč násilí mezi námi. Přesto ale jsme se s mnohými mezi sebou znali a nikdy jsme se nenapadli. Řekl bych, že během roku se ta levicová část od těch starých punků odtrhla a vytvořili si vlastní skupinu. Bohužel nenávist už zůstala. Dnes je to pryč.

 Jak byla v 90. letech skinheadská scéna v Brně veliká? O kolik lidí se jednalo? Byly nějaká místa kde se scházeli (třeba nějaké hospody, místa srazů?). Byli v Brně také nějací SHARP a REDSKINS?

Odhaduji, že někdy kolem roku 95 bylo v Brně asi 120 skinheadů. Přicházelo to ve vlnách. Chodili jsme do jedné hospody, ale postupem času si každý nacházel svoji hospodu ve čtvrti, kde bydlel. Občas jsme se jezdili navštěvovat do hospod, ale jak přicházeli mladší kluci, tak my už jim moc nerozuměli. Mnozí se chtěli hlavně rvát. Rvát se za každou cenu a provokovat nesmyslné konflikty. Doba byla hodně vyhrocená. Kdo nebyl s nimi, byl proti nim. Později se mnozí začali spíš scházet na fotbale, což bylo místo a životní styl, který jim víc vyhovoval. Sharps a Redskins v té době nebyli, nebo o tom nevím. Sharps se tady začali objevovat až někdy po roce 96 a neměli to rozhodně lehký. Možná proto už po roce 2000 nikdo z nich nezůstal.

Chodilo se na koncerty, do hospod, ale dost často jsme se scházeli i v tělocvičně.

 Říkávalo se úplně na začátku 90. let, že v Praze byli skinheadi spíše fašisti, na severu Čech zase tzv. Sudeťáci. Tyhle dvě party se například servaly v Bzenci. Byl z Vašeho pohledu rozdíl mezi skinheads z Prahy a z jiných měst? Docházelo tam k nějakým ideologickým nebo jiným konfliktům? (teď nemám na mysli kališníky, na ty se zeptám hned níže). 

V Praze začalo vše mnohem dřív, než tomu bylo po zbytku republiky. Takže tam se začalo i vše mnohem rychleji měnit. Z původních několika předrevolučních skins už po roce 92 nezůstal asi nikdo. Tam vznikli kališníci kolem Orlíku. Mladší kluci založili Národní obec fašistickou s odkazem na předválečný fašismus. Byli tam i nepolitický skins. Víc se dočtete v knize Těžký boty to vyřešej hned od Filipa Vávry. Těžko můžu popsat pražskou scénu lip. Lidi ze Sudet byla kapitola sama pro sebe. Z kraje nenáviděli každého, kdo ze Sudet nebyl. Pražáky, nevím proč, asi nejvíc. Občas ten lokální patriotismus se vyhrotil, ale postupem času většina těch fanatiků zmizela a zůstali lidi, pro které bylo důležitější být skinhead, než z kterého města je. Bzenec byl první velký sraz skinheads u nás. Bylo to chaos a ten většinou přináší násilí. Servala se Praha se Sudety, nefašisti s fašistami, Češi se Slovákama. Ale zas nutno říct, že šlo o krátké potyčky, které se vždy rychle uklidnili. Pár podobných hloupostí jsem ještě zažil v průběhu dvou let a pak se vše srovnalo na vzájemný respekt i mezi těmi, co se moc nemuseli. Myslím, že hodně v těch incidentech sehrál roli alkohol, ale to se děje i na diskotékách, nebo zábavách.

Docházelo ke generačním konfliktům mezi staršími skinheads (co byli aktivní už před revolucí nebo se stali skinheady už v roce 90) a mladšími skiny, kteří se objevili třeba až později?

Konflikty ne. Spíš nepochopení, což je v každé společnosti. Já třeba nebyl nijak starý a už mně vadilo, když se parta kluků sebrala z hospody a šla mlátit cikány do města. Většina těchto radikálů pak stejně během roku zmizela, kdo ví kam. A zažil jsem jich v životě spousty. Taky ale zmizelo i plno fajn lidí právě proto, že s tím to zbytečným násilím, nechtěla mít nic společného. Navíc i ti cikáni se uměli mstít a zažil jsem parkrát, jak je to fajn jet do města, kde se před hodinou prošla parta mladých skins a nyní už tam byla zas parta cikánských mstitelů.

Odkud se vzali tzv. kališníci, čím se lišili a co na nich ostatním skinheadům vadilo?

Jaký byl vztah skinheads k Sládkově republikánům

Kališníci. To bylo velmi krátké období, kdy Dan Landa chtěl vytvořit nějakou ryze českou organizaci, nebo skinheadský směr. Myšlenka to asi mohla být dobrá, jenže bych řekl, že on dodnes vymýšlí různé novoty, řády, ale než se něco rozhýbe, tak z toho zmizí. Nemyslím si, že kališníci někomu zvláště vadili. Možná těm, kteří se považovali za nacisty, protože kališníci byli proti Němcům. Tohle taky byla víceméně záležitost Prahy. V Brně třeba nevím, že by někdo kališník byl. Ze začátku Sládka skinheadi podporovali. Hlídali jeho mítinky, pak pochopili, že je to jen další politik, který touží po moci. Řekl bych, že tohle bylo jen velmi krátká epizoda, kdy skinheadi chtěli podporovat nějakého politika. Sládkovi se povedlo všem vlasteneckou politiku akorát znechutit.

Říká se, že úplně na začátku 90. let chodili skinheadi napadat vietnamská tržiště. Jednalo se ale hlavně o Prahu, takže nepředpokládám, že byste o něčem takovém věděl víc konkrétní informace. Nicméně zajímalo by mě, co skinheadům podle Vašeho pohledu tehdy na Vietnamcích vadilo?

V Brně nevím, že by došlo k nějakému systematickému napadání Vietnamců. Neřekl bych, že nám nějak výrazně vadili. Vždy to byla tichá komunita, která na sebe pozornost nestrhávala, ani tenkrát neobchodovali s drogami, jako je tomu dnes. Možná zas někteří mladí radikálové měli potřebu napadat i je, protože nejsou holt Češi. V Praze, nebo na severu Čech to bylo asi jiné, co vím.

V 90. letech docházelo ke konfliktům mezi skinheads a Romskou menšinou. Pokládám opět obecnou otázku: co skinheadům z Vašeho pohledu na Romech nejvíce vadilo.

Hodně kluků si tenkrát přineslo svoji nenávist vůči cikánům z dětství, či dospívání. Já vyrůstal v části města, kde nebyli. Občas se sice nějaká parta objevila, ale starší kluci je vyhnali pryč. Byli jiní, chovali se jinak a nešlo rozhodně o etnicitu. Za komunismu bylo pár diskoték a na všech byli cikáni. Často v přesile někoho zbili, otravovali holky a kradli. Takže z mnoha z těchto kluků se stali skinheadi právě proto, aby se mohli pomstít. Pamatuji si, že těch honů na cikány se dost často účastnili i fanoušci kapely Depeche Mode a těch nebylo málo. Bylo tam i pár metalistů i pankáčů. Ti předrevoluční měli taky dost časté konflikty s cikány, protože se scházeli ve městě, kde se srocovali první cikánské, kapsářské skupiny. Tam, kde převládala větší část cikánské populace, tam měli lidi problémy už na základní škole. Po roce 90 se naplno rozběhlo cikánské kapsářství a hlavně s nimi jsme měli ty největší potyčky. K nim se přidalo pár pro pustěných  kriminálníků na Havlovu amnestii a ulice města opravdu nebyla zrovna bezpečná kolonáda.

Co to znamenalo “jít na cikány” (obecně, případně neodpovídejte)

Několikrát jsem to už zmínil. Občas se vytratila parta lidí z hospody a vyrazila do města bít cikány. Jen tak, bez důvodu. Nebylo to nijak organizovaný, brali to jako zábavu. Po vymlácení domu ve čtvrti, kde bylo asi 80 % cikánů se karta otočila a podle tehdejšího tisku, se srotilo asi 600  cikánů ozbrojených vším možným a vyrazila do města lovit skinheady. To trvalo asi dva týdny,  kdy po městě jezdili auta a hledali nás. Vše omlouvali tím, že mají strach o své děti, že jim je chtějí skíni zabít. Původ problému byl ten, že za námi došla paní, že se jí cikáni normálně nastěhovali do domu a nechtějí odejít. Měla pod okem modřinu. Tak se tam jelo na domluvu. O týden později tam vtrhlo asi třicet skins a byl to boj o život. Já osobně zažil s cikány tři konflikty. Šlo o kapsáře. Těch hromadných akcí jsem se neúčastnil, jak už jsem řekl

Jaký byl vztah skinheads s policií? Proměňoval se v průběhu 90. let? 

Policie ze začátku moc nezasahovala…ale to platilo obecně. Pořád měli pověst komunistického gestapa a asi nechtěli celkově lidi moc prudit. Dalo by se říct, že první dva roky to byla skutečná svoboda ve všech směrech. Vůči těm cikánským kapsářům byla policie úplně bezradná. Policajtů bylo celkově málo a revoluce přinesla nové druhy kriminality, se kterou si neuměli poradit. Nás respektovali, nevšímali si nás. Občas těm klukům řekli, že mají deset minut a pak dojedou. Atmosféra té doby byla celkově násilná. Lidi se rvali po hospodách, klubech, na zábavách. Policajti k těmto rvačkám ani moc nejezdili. Nebyli telefony, takže je nikdo ani nevolal. Pamatuji si, že po vraždě cikána ve Ždáru nad Sázavou, začala policie vytvářet protiextrémistické oddělení ve větších městech a začít nás všechny monitorovat. Došlo to pak až do takové fáze, že každý koncert byl sledovaný, každý byl zapsaný, proběhlo pár zásahů. Policie různě tlačila na majitele sálů, aby koncerty zrušili. Spousta lidí začala víc politikařit, což policii zajímalo asi víc, než rvačky na ulici. Lidi končili ve vazbách za domnělé propagace fašismu, což mnohdy na soudech neprošlo. Dalo by se říct, že od původních sympatii to došlo až k honu na čarodějnice.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *