Vlastně bych mohl, na tuhle otázku, úplně jednoduše odpovědět jednou větou. Ale zřejmě by to bylo příliš jednoduché a vyznělo by to stejně bezvýznamně jako výkřik „ Black lives matter.“
Výkřik , který už nejspíš na každého trochu inteligentního člověka působí, jako zaseknutá deska. Prapodivná mantra, kdy jedna neutlačovaná rasa, chce díky svoji jakési dávné křivdě, utlačovat jinou rasu. Spíš tedy chtějí hlavně privilegia té nenáviděné rasy. Privilegium chápejme , jako její majetek. Ten majetek, který si obyčejný bílý člověk vytvořil a vytvořil ho díky své schopnosti, práci a vzdělání. Tedy něčím, co již dávno tahle černá rasa mohla mít taky a to především díky jejímu protežování a všemožnému podporování a budování hrdosti. Žel nestalo se tak. Respektive se muselo stát přesně to, co se stane rodičům, kteří rozmazlují svoje dítě. Dítě se stane neschopným, nevzdělaným, omezeným, ukřičeným … a věčnou koulí na noze vyčerpaných rodičů. Černá rasa nedovedla po desetiletí využít rovnosti, příležitostem a možnosti mít lepší život. Místo toho se pořád cítí ukřivděně a poníženě. Poníženě bílým člověkem, který také kdysi připlul do Ameriky lodí, s kufrem, bez majetku a musel se začít starat sám o sebe. Budovat lepší život pro sebe a svoji rodinu. Nestěžoval si. Dřel a tvořil. Amerika nabídla šanci a mnozí ji využili. Možná by mnoho z nich taky dnes křičelo, že na životě jejich komunity záleží víc, než na životě jiných národností. Naštěstí jim nikdo cestu nevyšlapal. Zařadili se a ctili zákony své nové země.
Na zaklínání rasismem prostě nevěřím.. Je to hloupost, která nám má být vložená do naších povah, jako jakýsi gen. Zkouší to do nás nacpat už pár let. Běloši jsou rasisté a ostatní rasy prostě jen bojují proti našemu bílému rasismu. Této hlouposti už začíná věřit dnešní vrstva středoškoláků. Soudím podle účasti na demonstraci za Černé životy v Americe. Převážná většina přítomných neměla ani dvacet let. Narodila se v zemi, která neměla žádné otroky a kde nedostal ránu bičem žádný černoch. Přesto si tahle mládež musela zajít zaprotestovat kvůli mrtvému recidivistovi z opačného konce planety.
Rasismus je výmluva na vlastní neschopnost a hloupost. Hloupost je samozřejmě doménou i nepatrného procenta bílé populace, která svoji vlastní lidskou malost přehazuje na to, že jsou na světě ještě horší lidi. A to jsou všichni ti „negři, žlutí, židi, muslimové“. Tohle procento ovšem v hloubi duše nejvíc lituje toho, že se nenarodili jako ti „cikáni a ti negři“, protože stát by se o ně taky hezky postaral.
Tak jsme si tedy sami na sebe našli takový bič, že se pomalu cítíme být vinni, že jsme vlastně bílý. Občas totiž slýchám frázi..“ já teda nejsem žádný rasista, ale ti…“ Dopředu už se krásně umíme omluvit za něco, co jsme ještě ani neřekli. Ano, nejsme rasisté. Drtivá většina bílých nejsou rasisté. Můžeme být nedůvěřivý, ale máme v povaze časem hledat na druhých to dobré. Nikomu nevadí černoši v Africe atd. Kromě tedy již zmíněného drobného procenta hlupáků. Osobně mě vadí nedodržování pravidel a privilegování kohokoliv jen díky jeho kulturní, náboženské, nebo etnické odlišnosti. A za to, že mě vadí tento neřád, se rozhodně nehodlám nikomu omlouvat. Rasistou se člověk nerodí. Nevraživost získává díky zkušenostem nasbíraných během života. Navíc nejsem přeci povinen mít každého rád. Vnucovat mě opak je nepřirozené. Ohýbat lidskou povahu a snažit se ji přetvářet podle jakýchsi představ, které mají být moderní normou, je něco co stejně nemůže fungovat. Za následek to bude mít ještě větší nevraživost a zlost.
Ale k věci. Jsme svědci něčeho, nad čím nevěřícně kroutíme hlavou. Před očima se nám mění celý svět. Vyvracejí se kořeny tradiční společnosti a zažíváme absolutní devalvaci hodnot. Příčinou je jedna vlastnost a tou je pokrytectví. Amerika si tak dlouho pěstovala dvojí myšlení, až se z toho druhého stala kolektivní víra. Dlouho se společnost tvářila, že žádný problém neexistuje až jim explodoval do tváře. Ze zločince se stal hrdina. Historie se přepsala. Agresivní dav se nazývá občanskou aktivitou. Kdo nesouhlasí je extrémista. Americká policie, která byla vždy nekompromisní, je náhle naprosto zbytečná. Vyhlašuje se autonomní území a nikdo proti tomu nic neudělá. Za nesouhlasný názor je člověk zbit, okraden, společensky znemožněn. Rasisticky se vyzdvihuje jedna rasa, až vzniká pocit, že jiná na planetě ani není důležitá. Politici tomu tleskají, protože na životech jejich voličů záleží především. Prodejné celebrity piští o morálce a ukazují prstem na ty, kteří se nevyjadřují. Sportovci prohrávají dopředu pokaždé, když vyjdou ze šatny s potupným nápisem na dresu. Ano, s potupným. Prohráli sami sebe, svoji vlastní svobodu myslet si něco jiného. Skončili by. Poklekají policisté a uznávají svoji jakousi vinu. Nesmí zločin nazývat zločinem. Musí vše tutlat a hlavně nesmí dělat svoji práci. Občan se nesmí bránit. Nesmí bránit ani sebe, ani svůj majetek. Musí ho rozdat davu, protože dav je přesvědčen, že mu patří. Existují ve městech území, kam jiná rasa nesmí vstoupit. Mlčí se. Lidé jsou na ulici mlácení do bezvědomí, jen proto, že jsou jiné rasy. Jedna rasa žádá klíče od domu, na základě rasy. Nechce ta rasa nikdy majetek vlastní rasy. Ne, chce majetek jiné rasy. Jen díky jiné barvě kůže. Není tedy tohle rasismus? Zřejmě podle progresivních měřítek to rasismem není. Jak se tedy projevuje ten rasismus, když tohle pořád není rasismus?
Můj názor je, že každý, kdo podporuje hnutí Black lives matter, podporuje rasismus. Pokud nechce mluvit o tom, že tohle hnutí je zločinecká organizace, tak jejich zločiny podporuje. Sám se stává zločincem. Zločincem z pokrytectví. Možná by si měl každý z podporovatelů BLM uvědomit, že ten dav se nespokojí s tím, že se zruší policie, že se vyhlásí další území bez státní moci. Dnes je brán majetek obyčejných bělochů. Těch, co žijí v sousedství černé komunity. Nižší a střední třída je zrazená státem. Sama uprostřed civilní války. Povětšinou neozbrojena.
Až budou zničeny poslední sochy vlastní historie, hokej se přestane hrát na bílém ledě s černým pukem, zakážou se všechny filmy, kde hrají černí zločince, bude vykradený poslední obchod…pak půjdou dál. Na řadu přijdou rezidenční čtvrtě a úřady. Pak se můžete i dál tvářit, že je milujete a moc vám na nich záleží. Davu to bude jedno.
My jsem vychovávaní k toleranci. Pomáhat druhým, starat se o ostatní. Oni jsou vychovávaní v nenávisti vůči nám. Nemluvím samozřejmě o všech. Mnoho černochů se distancuje od řádění těchto zločinců. Nechce mít s nimi nic společného. Naopak s bílými lidmi brání majetky a jsou terčem útoků vlastních lidí. Svět se opravdu zbláznil a Amerika především. Stojí na prahu Velké rasové revoluce. Tak dlouho se mluvilo o bílém rasismu až společnost převálcoval rasismus černý. Už nyní dochází k násilí mezi černochy a hispánci. Zdá se, že tento kolotoč se asi nezastaví. Mezitím, co bílá rasa má poklekávat a omlouvat se, tak jsou vraždění bílí farmáři v Jihoafrické republice. V USA umírají bílí lidé jen proto, že se nechtějí přidat k novému náboženství BLM. V Evropě muslimové nadále zabíjí původní obyvatele v hostitelských zemích. My ovšem máme nést vinu a nám má záležet na životech jiných ras. Upřimně můžu říct, že mě na nich nezáleží vůbec. Nejde o barvu kůže. Mě zkrátka nezáleží na lidech, které neznám. Proč by mělo? Neznamená to ovšem ani to, že bych je nenáviděl. K lidem, které neznám nemám žádný vztah. Ani dobrý a ani zlý. Žádný. Nikdo nemá důvod se urazit.
A na jakých životech že tedy záleží? Jsou to životy našich dětí. Může to znít jako klišé, ale jiný životy nejsou to hlavní. Kdo má děti, ten věří v budoucnost. Přivedli jsme je na tento svět a máme za ně zodpovědnost. Respekt k jejich životu, aby oni mohli mít respekt k těm našim životům. Starat se o jejich život, aby rostl v hodnotách a hlavně v bezpečí. Tohle je jediný smysl a naše poslání. Každý otec bude se mnou jistě souhlasit, že by pro svoje děti dokázal zemřít a zároveň by dokázal pro ně i vraždit. Což je naprosto v pořádku. A jako každý otec pevně doufám, že taková situace nikdy nenastane. Poklekat budeme jen před dětmi. Zvedat je, když se učí chodit a spadnou. Bát se o ně. Prožívat jejich úspěchy a pády. Budeme tady vždy pro ně… a bez ohledu na barvu kůže. Pokud je člověk trochu inteligentní, tak tohle prožívá bez rozdílu rasy. Taky ale záleží jen na nás jaký svět jim tady necháme. Rozhodně nebudu chtít, aby moje děti znali rozbité, posprejované město. Nebezpečné ulice plné občanských aktivistů, kteří ničí krásu a vzývají odpadky.
Věřím, že v tom nejsem sám.