. Řekni nám něco o historii kapely Braník. Kdy kapela vznikla a z jakého důvodu?
Parta kluků z Braníka se začala scházet ve zkušebně a cvičit, tuším, že se psal rok 1987. Já jsem se v kapele objevil, až chvilku před odchodem Honzy na vojnu, o necelé dva roky později, takže detaily úplného začátku nevím.
2. Jaká byla situace se skinheadskou scénou, v té době v Praze?
Hele, já spíš budu mluvit za sebe, jak jsem to vnímal. Chvilku po pohřbu Brežněva jsem přičuchnul k punku a přes všechny ty Sexuální Pistolníky, Ramones, Dead Kennedys apod. jsem někdy kolem 1986 začal poslouchat partičky jako např. Stiff Little Fingers, 4-Skins, The Bussines, Cockney Reject apod. A taky jsem začal vyhledávat lidi, co jsou na tom podobně. U Lva nebo U Jirásků nebo U Zpěváčků se tehdy dalo potkat během týdne všech těch asi 150 pražských punkerů a asi 20 skinheadů. Počty se postupně rozrůstaly a důležitý bylo, abychom se večer všichni slezli v Orlíku. To ještě byla výhoda, že komunista byl společný nepřítel a příslušník VB nebo ještě lépe PS-VB byl společný terč. Vítězný listopad a vše, co tím souviselo, byl jeden divoce neřízenej večírek, který po roce a kousek skončil bytelnou kocovinou. Najednou jsme tu měli intelektuální levici s rudýma bojůvkama na jedné straně a kinderskiny na straně druhé. Poprvé, dle mého názoru, se to pořádně servalo na koncertu ToyDolls v kulturním domě Eden (15.4.1991) a od té doby už to nikdy nebylo tak, jako dřív.
Braník v časopise pro mládež, který vycházel po revoluci jako Filip (dříve Pionýr).
3. S jakými kapelami jste v té době vystupovali? Hráli jste i v zahraničí?
Tak ono těch kapel bylo několik. Když máš 46 minut koncertního programu, nezbývá než hledat dalších 46 minut. Předskakovali jsme Orlíku (občas i Orlík nám :-D), úzké vztahy byly se Sestrama, díky Nikotýnovi a párkrát jsme měli tu čest s Hubertama. Časem bylo pár společných koncertů s My-Lai a pak jsme se tak nějak všichni potkali v Bzenci. Jedna věc je, co by chtěli muzikanti, druhá věc je, co vymyslí produkce. Takže se přihodilo, že se v kulturáku v Berouně potkal na jednom pódiu Braník s Titanikem a TataBoys. Na vznikajících festivalech jsme se na pódiu potkali se vším možným. Ale když sedíš v šatně, je ti jedno, co zrovna hraje na pódiu a co bude hrát po Vás. Bezvadnej byl festival někde v Jindřichově Hradci v kulturáku, odkud nás pořadatel poslal zpátky do Prahy autobusem, společně se Sestrama, Visáčema a asi třemi dalšími kapelami. Jeli jsme to asi šest hodin, protože se pořád zastavovalo na čůrací pauzy. S cizích kapel si pamatuju na Boots and Braces, Krÿsu a klubal se v Berlíně společný koncert s Böhse Onkelz. Ale to nám tehdy nějak překazili anarchisti a bohužel z toho sešlo. Třešnička na dortu byl náš poslední koncert na jakési dětské soutěži v Plzni, kde snad nějaká dvě evropská města soutěžila, nevím v čem. Moderoval to strejda Magion a začalo to vystoupením Kabátu, jejichž „Má ji motorovou“ dostala dětské publikum do varu a pedagogický dozor na pokraj infaktu. Zoufalý strejda Magion pobíhal po backstagi a lamentoval. Pořád mluvil něco o průseru. No tak jsme začali Mrdavou a dílo zkázy bylo završeno. Přenášela to snad nějaká eurovize či co, a všichni se z toho hroutili. Byla to podařená taškařice.
Originál obal MC kazety z roku 1991
4. Kapela měla celkem radikální texty i na svoji dobu, měli jste díky ním už tenkrát problémy? Nemyslím tím ten soud.
Radikální? Hele, když zpíváš o pivu, děvkách a motorkách, nemůžeš šlápnout vedle. Platí to teď, bude to platit i za padesát let. Jakmile začneš do textů strkat politiku, riskuješ, že jsi za pár let za blbce nebo ještě lépe za fašistu. Ale my jsme měli tu utkvělou představu, že když budeme věci nazývat pravými jmény, tak něčemu pomůžeme. Nevím, zda jsme něčemu pomohli a vím určitě, že sobě jsme moc nepomohli Nemůžu říct, že bychom měli nějaké problémy s koncerty. Chodili na nás lidi, vypilo se spoustu piv, neničilo se vybavení, takže nás majitelé kulturáků měli vcelku rádi. Asi se jim ty koncerty i vyplatily. Hysterie kolem Braníku se naplno rozjela v době, kdy jsme to už dávno zabalili, protože jsme neměli náladu koukat z pódia na tlupu hajlujících kinderskinů, co se neuměli chovat.
Jindra v Bzenci
5. Spolu s Orlíkem jste byli dvě hlavní skinheadské kapely z počátku 90 let., jaké byli mezi vámi vztahy?
S Orlíkem jsme měli normální vztahy. Já jsem si rád povídal s Kubou Malečkem. Někde jsem zaslechl cosi o nějakém incidentu v šatně s Orlíkem, ale to fakt nevím, kdo to kde řekl, protože já si nic podobného nevybavuju.
6. Jak vzpomínáš na koncert v Bzenci? Naštěstí na válku mezi skínama a Máničkami nedošlo. Pamatuješ si nějaké historky.
Koncert v Bzenci si asi většina návštěvníků pamatuje lépe než my – ubozí umělci, kterým do backstage vedla hadice z cisterny branického piva. Myslím, že na legendárním dokumentu je vidět, že kapely, co začaly hrát brzo odpoledne měly nespornou výhodu :), oproti těm, co hráli později večer. Veselé historky z Bzence? Celý Bzenec byla jedna velká veselá historka.
Braník v Bzenci
7. Vaše první deska měla celkem úspěch. Plánovali jste další? Jsou nějaké skladby v šuplíku z té doby?
Po první desce jsme měli chuť začít dělat na nových věcech. Zvukově byla naše deska průšvih, i když materiál ze studia vypadal dobře. Nepohlídali jsme si dostatečně přepis v Loděnicích, kde zřejmě nějaký důchodce na noční směně stáhl všechno, co šlo, do červeného pole na střed a vznikla z toho taková prapodivná středobasová koule. Neměl jsem z toho moc dobrý pocit. Honza chtěl koncipovat novou desku ještě víc směrem ke kytarovým riffům, výhoda byla, že jsme byli docela sehraní. Standa za bicíma už neskládal kamion brambor, Pásovec drhnul velmi slušně basu, Pašerák s Romanem taky šli nahoru. No a pak jsme si jednou sedli v hospodě, po jednom koncertu a řekli jsme si, že konec. A nic z toho se už neuskutečnilo. Něco v šuplíkách bylo, ale nebyla vůle se tím dál zabývat. Pokud by vylezla druhá deska, byla by hodně jiná, než ta první. Byl by to Braník, ale už bez nedopilovaných říkanek a jednoduchých schémat sloka / refrén.
Jindra před soudem
8. Krátce potom skončila kapela před soudem. Jaký jsi z toho měl pocit? Odsuzující rozsudek znamenal konec kapely. Neměl jsi chuť někdy začít znovu hrát? Víš něco o bývalých členech kapely?
Úplně krátce to nebylo, uplynuly skoro tři roky od doby, co jsme ukončili činnost kapely, než začal soudní proces. Odsuzující rozsudek neznamenal nic, než opruz navíc v našich životech a našich zaměstnáních. Nedávno jsem se někde dočetl, že první, kdo na nás napsal trestní oznámení byl Alex Švamberk, ale prý mu to shodili ze stolu pro formální chyby. Pak to zkusil Šimon Budský z kapely FAS, co taky chvilku kamarádil s Orlíkem, ale co ho k tomu vedlo, se můžu jenom domýšlet. Celý ten proces považuju za frašku poplatnou vůli Václava Havla dokázat „americkým soudruhům“, že to u nás myslíme s tou demokracií vážně. Už toho na tohle téma bylo napsáno dost a jenom bych se opakoval. O dalších bývalých členech kapely toho moc nevím, ale věřím, že se jim daří dobře. Naše cesty se rozešly, já jsem se odstěhoval z Prahy, máme ty děti a povinnosti, takže se nějak moc nenaskytlo moc příležitostí se potkat. Občas si napíšeme s bubeníkem a snad se i brzo potkáme někde na pivku.
O kauze Braník se v té době psalo ve všech médiích. Do té doby to byla nepředstavitelná věc, že by někdo byl souzen za své písně.Koncert (prosinec 2015), na kterém Jindra zazpíval Samet
9. Zajímal ses i dál o skinheadskou subkulturu, nebo už to byla definitivně uzavřená kapitola? Jakou vlastně posloucháš hudbu dnes?
To, že skončil Braník nebyl důvod zavrhnout muziku a přestat se zajímat. Jen se už nemám potřebu někde moc projevovat. Poslouchám všechno možné. Baví mne, když muzikanti umí hrát, zvládají techniku hry a jejich tvorba má koule. Loni jsem viděl po dlouhé době živě Peter and Test Tube Babies a potěšilo mne, že dědkové hrají stejně rychle a stejně dobře jako zamlada, totéž se dá říct o UK Subs, The Bussines a dalších, co se dožili dneška.
10. Koncem loňského roku jsi s BBSC zazpíval Váš song Samet. Nám to přišlo jako fajn nápad. Jaký je tvůj názor?
Jindra dnes
Ze začátku jsem o tom nechtěl ani slyšet. Ukecal mne Jižan s Alešem, jako že starý časy a tak. Ještě den před výletem do Brna prudili, jestli umím text. Neumím, protože Samet je původně Honzův text, který nestihl dopsat, před nástupem na vojnu a já jsem jen dělal finální úpravu. Vůbec jsem nevěděl, jak to dopadne. Tím, že jste to dali kousek rychleji, si myslím, že to celé dostalo úplně jinou atmosféru a podle mne to nedopadlo zle. A snad se to líbilo i lidem.
11. A pár tvých slov závěrem.
Pár slov závěrem? Snad jenom poděkování všem, co to dočetli až sem.
Doplnění:
Dne 14. 1. 2018 Jindra podlehl dlouhodobé nemoci. O jeho odchodu informovalo i několik mainstreamových medií. Kupodivu se psalo i o jeho pomoci během povodní, kdy dal k dispozici vysílačky a pomáhal s organizaci pomoci lidem. Já jsem ho poznal osobně až pár let před smrtí a musím říct, že to byl velmi příjemný, skromný a přátelský člověk. Bylo mi ctí zahrát si s ním skladbu Samet ze zakázaného alba Braníku. Bohužel nikdo z nás netušil, že to bylo naposledy… Na Jindru nelze zapomenout. Martin
Petr Korál vzpomíná na Jindru v únorovém Rock And Allu:
Znal jsem se s ním už v časech Braníku a po letech jsme se docela sblížili. Jindra ohromně lidsky vyzrál a měl jsem ho opravdu rád za to, co dělá a jaký je. Jistě by mi to potvrdili i pořadatelé festivalů jako Mighty Sounds, Boskovice, Trutnoff, Brutal Assault a dalších, s nimiž jeho firma léta spolupracovala a půjčovala jim vysílačky a čtyřkolky. On sám v zákulisí jak na hudebních, tak motoristických akcích s obdivuhodným klidem, maximálním nasazením a spolehlivostí řešil desítky a stovky věcí. Svůj dávný „životní přešlap“ si mnohonásobně odčinil – třeba tím jak nezištně a upřímně pomáhal vozíčkářům v rámci tzv. HandyCupu. Jednou mi během posezení někde u piva řekl: „Pořád mi, i po těch letech, někdo připomene moji minulost a předhodí, že jsem stejně skrytej nácek. Já už se ani nerozčiluju a spíš se tomu směju. Nechci někomu, kdo to ani slyšet nechce, vysvětlovat, že těžko mohu být nácek třeba už jen proto, že pracuju – a s chutí a nadšením! – pro skvělej festival Boskovice, jehož výtěžek jde na obnovu tamní židovské čtvrti.“ Asi tak.