V sobotu se v Brně, v rámci divadelního festivalu, odehrála divadelní hra Naše násilí a vaše násilí. Nebudu komentovat hru jako takovou, jelikož jsem ji neviděl. Jistý děj je ovšem již dopředu znám. Takže začnu krátkým zamyšlením.
Již delší dobu mám pocit, že vše podstatné bylo už dávno napsáno, nahráno, namalováno i zazpíváno. Umění přešlapuje mezi hlubokou myšlenkou, která má diváka oslovit, nechat jej přemýšlet a možná někam nasměrovat. Pobavit vtipnou satirou, nebo se nechat unést hudbou, jakou kdo má rád. Sochy i obrazy nám mají vyrazit dech, a nebo si jen tak odpočinout u dobrého filmu. Každopádně umění má člověka povznést a pohladit. Samo o sobě je umění velmi náročná činnost.
Pak je tu další důležitý fakt a to, že jsou potřeba na vše peníze. Bez peněz umění dělat nejde. Když jde, tak je to underground pro pár nadšenců, který nakonec skončí jako komerce, nebo skončí časem úplně. Jenže, jak se tedy dál pohnout, když chybí finance, mnohdy i nápad? Posluchač i divák už vše podstatné viděl. Složitá myšlenka, nebo inteligentní humor přestávají zabírat. Civilizace hloupne, většinou nečte a neví. Chce ale přijímat jednoduché a jasné vzkazy. Tohle je tak trochu naše násilí, na nás samotných.
Pokud už tedy nelze nic vymyslet a autor není schopen najít zajimavé téma, pak je tu jistá možnost. Stačí tedy šokovat, provokovat, urazit co největší počet lidí. Když to uživilo Sex Pistols, proč by to nešlo i jinde. Řvát Fuck off do kamery už dnes nikoho moc nešokuje, ale rasismus, fašismus a náboženství zabere vždy. Je to dobrý obchod. Pokud oslovíte jakékoliv mecenáše, že chystáte umělecký produkt o rasismu, nebo fašismu, těžko vám někdo odolá. Já tomu říkám podnikání v umění. Nejlepší recept je ten, když do svého nápadu přidáte ještě i trochu té erotiky. Nejlépe vysvléknout do naha tlusté a ošklivé herce. Krása hezkých lidí dnes nikoho nepřekvapí. Navíc, když se scénář protne s tématem, které děsí napříč Evropou, což je radikální Islám a i ten se musí vykreslit do role oběti. Pak tu máme třaskavou směsici, která rozhodně může očekávat plno negativních emocí, co lehce mohou skončit i oním násilím. O peníze, ale jde především. Zvrácené fantazii se meze nekladou, protože vždy se lze odvolat na svobodu umění. Ježíš tak může znásilnit muslimku, aniž by se s ní mohl vůbec kdy historicky setkat. Navíc to má v nás vyvolat pocit viny za války v islámském světě. Naše násilí, tedy to České násilí, měla zřejmě dovršit vytažená vlajka z vagíny jedné z nepřitažlivých hereček. Nevím, jak jinak si tuhle zvláštní symboliku vysvětlit. Smutné na tom je, že je to letos sto let, kdy naši předci umírali ve válce za to, abychom vůbec nějakou vlajku měli. Takže tahle provokace je zaručený úspěch. Rád bych chorvatskému režisérovi, bosenského původu připomněl, že armáda naší země v té jeho zemi fungovala, jako ochranný kontigent, během války v Jugoslávii. Opravdu podivný způsob, jak nám chtěl poděkovat za pomoc a ochranu mnoha bosenských běženců, kteří u nás byli v bezpečí. Závěrečná opona by byla nejlépe ta, kdyby opravdu na to násilí došlo. Čeká se to. Někomu přeci musí dojít trpělivost, když už se dva týdny před premiérou o nosných bodech hry mluví. Marketingově se holt nic nepodcenilo. Vybralo se i divadlo, kde má vedení radnice vřelý vztah ke svým angažovaným hercům. Husa na provázku chce být zkrátka moderní divadlo a moderní znamená levicové. Za odměnu přijdou dotace od města a všichni jsou spokojení. Není divu, že radnice uvolnila ochotně částku z městského rozpočtu na tuhle hru. Když už nezabere urážka státní vlajky, ani náboženství, tak peníze zaberou vždy. To už by mohlo trochu toho násilí přinést. Ve hře nejde, ani tak o děj, jako o provokace na části obyvatel, kteří jsou burani, co jako nechápou, že národ, země, vlast, je už dávno přežitek a moderní umění tyhle přežitky pranýřovat prostě musí. Moderní umění je dnes součástí stroje na přeměnu myšlení lidí a celé společnosti. Bylo by fajn, kdyby aspoň ti burani opepřili tohle umění českým násilím. Ansábl by se pak sbalil a pokračoval by dál ve své štaci do jiné země, ale ověnčen gloriolou, že tahle hra musí být fakt hodně drsná, když kdesi v Čechách dostali po zádech. Takže to se musí vidět. Kdyby snad někdo nesouhlasil, tak je nácek a hotovo.
Přišel ten slavný premiéry den. Ano, svoje to splnilo. Divadlo bylo plné. Zaprotestoval jeden politik, své řekli i věřící. Přišla i parta brněnských sportovců, kteří si zakoupili vstupenky. Slušní lidé. Po pár minutách hry v klidu obsadili jeviště, kde vytvořili živý řetěz a zabránili tak v dalším pokračování hry. Přišla policie, která je vykázala z prostoru divadla a tahle parta v klidu zase odešla. Naše násilí a vaše násilí se obešlo i během protestu bez násilí. Ten, kdo zřejmě po násilí toužil, byl sám principál divadla, který byl nespokojen s tím, že policie jednala korektně. Po násilí toužil i tisk. Nešetřilo se slovy, jako brutální přerušení hry, útok na umění, jako fašisté v minulosti atd. Ze všech lidí na jevišti i v hledišti, byla tahle parta sportovců jediná, která násilí nechtěla. Důvod není složitý. Převážně jsou to úspěšní boxeři a zápasníci. Nepotřebují si nic dokazovat a navíc by jim to přineslo pouze problémy, o které nikdo nestojí. Kdyby to mělo být naopak, tak by většina herců zažila velmi nepříjemný potlesk.
Pokud tedy existuje svoboda v umění, pak by měla být respektovaná i svoboda na protest proti takovému umění. Přijmout názor opačný je taky druh umění. Stejně, jako ponížení a urážky jsou jistým druhem násilí. A tohle bylo vaším násilím. Násilím, kterým je plný levicově liberální svět. Skryté násilí, které naštěstí nemá tu sílu realizovat se v praxi. Těžko si jinak vysvětlit blokády a násilí davu, když něco nezapadá do vašeho vidění moderního světa. Jenže svět není jen váš, svět je i ostatních. Stejně jako to násilí.
Panu režisérovi Frljičovi bych doporučil příště svoji hru uvést na festivalu Mezi ploty, kde by ihned po skončení premiéry mohl mít rozestláno a měl by nárok i na pravidelnou stravu. Našel by tam pro sebe spoustu pochopení a jistě i mnoho fanoušků.