Čtyři fáze.

Nedávno nás navštívil kamarád mých rodičů, který začátkem osmdesátých let podepsal Chartu a nějaký čas na to se vystěhoval do zahraničí. Osud ho zavál do USA, kde dodnes střídavě žije. Mluvili jsem spolu o momentální situaci ohledně dění po smrti recidivisty Floyda.

Říkal, že tohle má vše svůj počátek už v té době, kdy do Ameriky přišel. Společnost k tomu byla postupně vychovávaná. V toleranci k menšinám, v úzkostlivé korektnosti a hlavně – k pocitu viny. Měl tu výhodu možnosti,  srovnávání situace z komunistického Československa a postupným otočení se politiky v Americe k levicovému směru.  Jeho dcera ,  rozená Američanka, trpí pocitem bílé viny, že patří k privilegované bílé části. Přitom její otec přišel do této země bez znalostí řeči, financí a nikdy neměl zapotřebí to vyčítat ostatním Američanům. Bohužel americké školství a celkově společnost už zvládla vyrobit generaci bílých a prokletých.

A dál hovořil o jedné z možností, kde může být začátek současnosti.

Bolševické Rusko začalo vysílat svoje agenty do USA již v roce 1917. Mělo jít o vývoz komunistické ideologie do celého světa, jako snaha o světovou revoluci. Přesto, že se tahle revoluce nepovedla, tak tyhle jednotlivci zakládali komunistické strany a organizace v každé zemi. Konkrétně v USA bylo několik stovek agentů – vyzvědačů. V třicátých letech sledovali převážně vývoj zbraní  a snažili se získávat vliv v politice. Samozřejmě je zajímalo dění v kultůře, kde získali vliv a mezi jejich spolupracovníky patřilo i několik bohatých milionářů s levicovým smýšlením. Dokázali hlavně přesvědčovat okolí, že komunismus a Rusko jsou to jediné, co v Evropě bojuje proti nacismu.

Americké tajné služby víc věnovali pozornost agentům z Německa a Japonska a v průběhu války bylo komunistické Rusko spojencem. Mezitím už měla Moskva v USA přes dvě stovky agentů NKVD s technickým zaměřením.  Vše prověření komunisté.  Těm kupříkladu, neunikl ani fakt, že USA pracuje na výrobě atomové bomby.  Stejně tak Moskva věděla o založení NATO v obavě, že dojde k další válce proti Rusku. Nicméně se F.B.I nepodařilo odhalit ani polovinu ruských agentů a bylo by naivní si myslet, že ti neodhalení se vrátili zpět do Sovětského svazu.  Nyní můžeme nechat vyzvědačskou historii a přeneseme se do konce sedmdesátých let minulého století.

Agent KGB Jurij Bezmenov, syn důstojníka rudé armády, absolvent těch nejlepších ruských škol. Jeho specializace byli dezinformace , jejich vznik a šíření. Pracoval na Sovětské ambasádě v Indii, kde se zabýval propagandou.  Postupem času byl znechucen systémem, pro který pracoval a přes ambasádu USA získal doklady na falešné jméno a přes Kanadu se dostal do USA. Tam pracoval jako nezávislý novinář a vydal několik knih.  Zemřel v roce 93 za nevyjasněných okolností a mluví se i o vraždě KGB.

A důvod,? Nešlo jen o to, že utekl , ale tento agent i promluvil o své práci….

Mluvil o čtyřech fází vývoje.

 

Fáze 1: Demoralizace

 

 Demoralizace, může trvat 15 až 20 let, protože „to je minimální počet let potřebných ke vzdělávání jedné generace studentů.“

 

„Marxisticko-leninská ideologie je pumpována do měkkých hlav nejméně tří generací, aniž by byla zpochybněna nebo vyvážena základními hodnotami amerikanismu, amerického vlastenectví,“ varoval v roce 1984 a usoudil, že demoralizační proces byl v té době „v podstatě dokončen“.

 

„Ve skutečnosti je to ještě horší, protože demoralizace nyní dosahuje takových oblastí, o kterých dříve ani soudruh Andropov a všichni jeho odborníci ani nesnili, o tak obrovském úspěchu,“ dodal s odkazem na bývalého šéfa KGB a sovětského vůdce Jurije Andropova. „Většina z toho je dělána Američany Američanům, díky nedostatku morálních standartů.“

 

Bezmenov vysvětlil, že demoralizace je důležitá, protože okrádá cílovou populaci o schopnost zpracovávat platné informace. I když jsou demoralizační cíle „zasypané autentickými důkazy“ opačných postojů, jednoduše „tomu lidé odmítají věřit“.

 

Demoralizace je zcela zřejmá mezi dnešními mladými lidmi, jejichž víra v jejich zemi byla systematicky ničena po celý život vzdělávacím a mediálním establishmentem. Vemte si nedávný high-profil příklad, New York Times ‚v podvodném „1619 Projektu“ tvrdil, že „americké dějiny“ vlastně začaly s příchodem černých otroků do Severní Ameriky a revoluční válka byla bojována kolonisty na zachování otroctví. Ačkoli komplexně zdiskreditována skutečnými historiky, a dokonce i původní autorka přiznala, že její základní práce nebyla pravda, „projekt 1619“ je nyní součástí některých školních osnov.

 

Dalším slovem pro demoralizaci je vina. Američané jsou bežně nuceni cítit vinu za svou společnost a národní historii. Vina je nejmocnější silou v levicové politice a akademické sféře. Lidé nepřijmou radikální rozšíření represivní vládní moci, pokud se nebudou cítit provinile a nezaslouží si trest.

 

Fáze 2: Destabilizace

 

Druhá fáze, destabilizace, je mnohem rychlejší a vyžaduje pouze dva až pět let podle doktríny KGB. V této fázi by se útočilo na základy ekonomiky, politického systému a kultury cílového obyvatelstva, již demoralizované obyvatelstvo by se nedokázalo příliš bránit.

 

Bezmenov v roce 1984 prohlásil, že je „naprosto fantastické“, jak velký vliv marxisticko-leninské myšlenky se vyvinul v americké ekonomice a armádě. Demoralizovaná populace je v podstatě ochotná věřit nejhorší kritice vlastní společnosti, zatímco se učí vidět obránce této společnosti jako své nepřátele, zatímco otevření nepřátelé se stávají přirozenými spojenci. Od obranců se požaduje dodržování přísných pravidel, cokoliv je přijatelné pro nejagresivnější kritiky.

 

At už Bezmenov videl cokoliv v destabilizované americké společnosti z počátku osmdesátých let, ve vstahu k Sovětskému svazu, je snadné vidět, jak americká levice destabilizovala celé segmenty moderní společnosti poté, co je demoralizovala. Vidí nepřátele všude, zatímco žádné proamerické autoritě se nedá veřit. Je težké si představit lepší ilustraci demoralizace a následné destabilizace než hordy anti-kapitalistických aktivistů textujících si navzájem zprávy na jejich iPhonech.

 

Ne náhodou se nepřátelské zahraniční mocnosti jako komunistická Čína a Írán snaží destabilizovat americké komunity a nabízejí se jako průvodci a spojenci. Jejich prodejní taktiky nejsou zrovna úspěšné, ale rozhodně se snaží.

 

Destabilizovaná populace se stává posedlou pokrytectvím jako konečným politickým hříchem. Věří, že nejlepší myšlenky – individuální svoboda, suverénní práva, kapitalismus, dokonce i vláda zákona – jsou neupřímně prezentovány hříšnými mocipány, kteří se je snaží zneužívat a manipulovat s nimi. Křehký zdroj dobré vůle mizí ze společnosti, jak všichni přicházejí k přesvědčení, že jejich sousedé je nenávidí a nelze jim věřit. Demoralizovaní lidé ztrácejí víru ve svůj národ, historii a ideály; destabilizovaní lidé ztrácejí víru v sebe navzájem.

 

Fáze 3: Krize

 

Jakmile bude společnost destabilizována, Bezmenov řekl, je načase vytvořit krizi, podle jeho odhadu by to zabralo šest až osm týdnu – v osmdesátých letech. S rychlostí turbo internetu muže moderní éra vypuknout krizi mnohem rychleji.

 

Jemnější výhodou krize je to, že má tendenci delegitimizovat aspekty stávajícího systému, které už byly zmekčené dlouhým procesem demoralizace a destabilizace. Ti, kdo kontrolují orgány veřejné komunikace, mají pravomoc rozhodovat o tom, které aspekty systému jsou údajně krizí obžalovány.

Hrozba krize je nezbytná pro terorizování střední třídy, aby přijala politickou agendu, která je aktivně nepřátelská vůči jejím zájmům, což vede ke čtvrté fázi podvracení: k nabídce, aby bolest a strach zmizely přijetím politické nadvlády.

 

Fáze 4: Normalizace

 

„Po krizi, s násilnou změnou mocenské struktury a ekonomiky, máte takzvané období normalizace, které může trvat neomezeně dlouho,“ řekl Bezmenov a dorazil do čtvrté fáze podvracení.“

 

„Když se sovětské tanky v roce 1968 přesunuly do Československa, soudruh Brežnev řekl: ‚Nyní je situace v bratrském Československu ‚normalizována.‘ To je to, co se stane ve Spojených státech, pokud dovolíte všem blbcům přivést zemi do krize, slíbit lidem všechny druhy dobrot a ráj na zemi, destabilizovat své hospodářství, odstranit princip volného trhu-konkurence, a umožnit Big Brother vládu ve Washingtonu DC s benevolentními diktátory, jako je Walter Mondale,(v době rozhovoru s Bezmezovem kandidát na presidenta) který slíbí spoustu věcí – nezáleží na tom, zda jsou sliby splnitelné, nebo ne“ varoval Bezmenov.

„Jsou nezbytní v procesu podvracení pouze aby destabilizovali národ,“ řekl o akademicích a aktivistech. „Když je jejich práce dokončena, už nejsou potřební. Vědí příliš mnoho. Někteří z nich, stratí iluze, když vidí, že marxisté-leninisté se dostanou k moci, se zřejmě urazí. Myslí si, že se dostanou k moci. To se samozřejme nikdy nestane. Budou seřazeni ke zdi a zastřeleni.“

 

 Je duležité si připomenout, že se psal rok 1984. Tedy dnešní události spojené s rasovým násilím, nebo pandemii korony, nemohl Bezmenov ani tušit.

Byl to agent KGB, specialista na dezinformace, propagandu…Můžeme si říct, že jde jen o nějaký další zpravodajský trik. To samozřejmě můžeme. Ale můžeme se taky zeptat..Ve které té fázi vývoje už vlastně dnes jsme?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *