A máme tu další volby. Všude kolem se na nás usmívají tváře politiků, kteří svoje strojené úsměvy, s končícím předvolebním bojem, pomalu začínají měnit v pořádné škleby. Spíš tedy ztrácejí kontrolu nad sebou a naplno ukazují svoji skutečnou tvář.
Boj se vyostřuje, rozbíhá se festival urážek, pomluv, přetvářek. Žumpa obviňuje septik ze zápachu. A čím blíže je datum otevření volebních místností, tím víc se mnozí politici snaží voličům podlézat. Celé zvolené období mají lid za hlupáky, kteří ničemu nerozumí. Lidu se dávají jen rozkazy, příkazy a na ústa roušky. Od myšlení, přes práva na pravdu, jsou zde oni – politici.
Politici, kteří rádi zdůrazní, že zrovna tyhle volby jsou velmi důležité, nejdůležitější ze všech voleb. Samozřejmě, že tyhle volby jsou nejdůležitější. Hlavně tedy pro ně samotné. Bez voličů nebudou v parlamentu, nebudou funkce, nebudou obchody, lobbování, nebudou provize a hlavně nebudou peníze za hlasy pro stranu. To všechno je velká motivace k tomu, aby nejeden politik sedl třeba na traktor, nebo šel odklízet trosky po tornádu. Jiná zase každý den zahltí sociální sítě hromadou fotek, tak rychle, že ani její tým nestačí sázet filtry. Taková strana totiž, která se nedostane do parlamentu, dost často nazlobí svoje sponzory. Velmi často taková strana skončí v propadlišti parlamentních dějin, a to s nehezkým dluhem. Navíc by i nízká účast voličů znamenala nedobrý výsledek stavu politiky u nás celkově. Nejspíš by nízká účast voličů znamenala i naší solidní ostudu v zahraničí. Takže je tedy potřeba, co největší obecenstvo, jinak se nic nezmění. A změní se vlastně něco?
Už dávno totiž politická strana není spojení ideálu o představě, jak by měla země do budoucna existovat. Strana dávno nežije z příspěvků svých členů a svých podporovatelů. Strany jsou dnes převážně politické firmy. Proto straničtění tolik láká všelijaké podnikatele a všelijaké podnikatele, také láká být i sponzory stran. Nejeden z takových podnikatelů by mohlo vyprávět. Ale raději nebude. Jenže jediný, kdo může takovou stranu dát do pohybu je právě volič. Takže čas od času je potřeba voličům připomenout, kdo to s nimi myslí nejlíp. Uběhnou tedy necelé čtyři roky a já si vždy vzpomenu na verš Karla Kryla
“ V studené parádě, kožených křesel, sešli se k poradě výrobci hesel..”
No, a tak hesla, právě letos, pomalu zaplavila celou zemi.
Je asi zbytečné ty hesla vypisovat. Jsou všude kolem nás. Vidíme je každý den. Jednoduché slogany, které nás mají přesvědčit, že oni jsou pro nás, ta pravá, levá, středová, nejlepší strana. Ve finále tohle rozdělení politického rybníku už dávno ztratilo smysl.
Každý se snaží cílit na všechny skupiny obyvatel. Všichni chtějí bydlení pro mladé, mají starost o důchodce, všichni zařídí nové dálnice, nemocnice. Každý bude potírat korupci, zařídí slevy, dárky, koledu, tance i zpěv. Zkrátka cokoliv, co může ve volbách pomoct vyhrát. Někteří nemají problém i názorově otočit, když se mu řekne, že by se to raději mělo. Jiný zapře, že by někdy řekl opak. Jinej by se rval do roztrhání těla. Další je sociální jistota… atak dále. Prostě se nám před očima rozehrálo neskutečné divadlo. V podstatě ale ty strany mají shodný program. Pouze covid, migrace, rozděluje jedny na pravicové extrémisty. Manželství homosexuálů a vyvlastnění soukromého majetku, ty druhé na neomarxisty. Občas to vypadá, že ani jiná témata v naší společnosti neexistují. Že jsme tak spokojenou zemí, že se dokážeme pohádat jen o to, jestli podporujeme, nepodporujeme duhový pochod, nebo se nechat očkovat.
Nebudeme si nalhávat, že nyní má každý občan pocit důležitosti. Že zrovna ten můj hlas je úplně nejdůležitější a měl bych ho dát zrovna straně, která má nejbarevnější kampaň a k tomu navíc honosný název. No a každý předseda strany, se najednou chce s občanem vyfotit. Občan mu může říct o svém problému, protože předseda je něco, jako pastýř a občan ovcí ve stádě. Předseda samozřejmě slíbí, že jeho problém, bude hned to první, co po zasednutí do lavice, vyřeší. Po volbách mu ovšem ukáže, kde je občanovo místo a kam patří elita.
Elita..pro mne osobně jsou naši politici přesně pravý opak elity. Jsou tím nejhorším vzorkem charakteru lidí, v naší společnosti. Po zvolení se totiž vždy, tak náhle zapomene na program strany.
Jistě, jejich program nelze prosadit, protože nemáme většinu. Nepřekvapí ani, že se o podporu půjde žebrat k nepříteli, nebo rovnou k naprosté politické jistotě a tou je komunistická strana. Někdo uteče do jiné party, ale v zásadě jde o jediné…Udržet se. Nějak do dalších voleb zůstat přisátý na funkci a platu. Tohle už jsme zažili mnohokrát.
Zajímalo by mne, jestli by byl poslanec pořád tak atraktivní zaměstnání, kdyby nebylo všech těch výhod a pohádkového platu? Jestli by poslanec byl opravdu služba lidu a poslání? Opravdu by se někdo chtěl rvát do roztrhání těla, za průměrný plat? No nemyslím si.
Tím tedy ta proklamovaná důležitost voleb končí. Někdo bude mít smůlu a půjde z kola ven, někdo se tam udrží a život v naší zemi bude pokračovat dál. Z těch nejvýraznějších stanou se ministři. Nutno tedy přiznat, že já naší politickou scénou pohrdám už od “revoluce” v roce 1989. Takže pro mne je nevolitelný každý. Musím ale objektivně říct, že vláda Babiše zasáhla do života všem lidem a nejde jen o covid. Po všech Zemanech, Klausech, Grossech, Paroubkách a dalších, jsem netušil, že může být i někdo horší. Nicméně volby u nás jsou to stejné, jako běžet s volebním lístkem, přes minové pole. Vyhýbat se těm zlým minám a nakonec šlápnout na tu, která vypadala, že nebude tak zlá. Tedy, naše společnost se blíží k nezastavitelnému pádu. Jedna alternativa nás k němu přivede pomaleji, s jinou bude ten náraz rychlejší.
Spoustu let žijeme ve zdánlivém chaosu, který je kolem nás. Uvnitř ovšem fungují pravidla. Jasná a přesná. Vládci světa nepřipustí, aby se chaos vymknul. Západ Evropy už se v něm pohybuje a je pevně ukotven. Východ Evropy, přeci jen občas zazlobí a déle mu to trvá. Naši vládci jsou toho všeho součástí a můžou mít mnoho tváří, ale pod maskou bude vždy, jen ten stejný škleb. Přece si nemyslíte, že ekonomika je globální, svět je globální. Globální je mezinárodní obchod, migrace i kultura. Myslíte si tedy, že politika jednotlivých zemí bude individuální? To by bylo nepřípustné.
Pád na úplné dno je tedy velmi blízko. Já vždy byl trochu radikální v názorech, takže bych ten dopad nijak nezdržoval. Lepší totiž bojovat, dokud jsme plní sil a víceméně mladí. Za dvacet let už bude pozdě a dnešní mladí kluci ( transky), bojovat nebudou. Za náš svět nebudou prolévat krev. Nezáleží jim na něm. Kupodivu se na ně nezlobím.
Oni pravidla chaosu přijímají, jako něco skvělého, moderního a ideálního. Omlouvám se, těm, kteří otroctví progresivního světa nepodléhají. Pokud se tedy má zachovat a obnovit starý svět. Jeho hodnoty a má se zachovat opravdová budoucnost, je potřeba k tomu jediné… Aby došlo ke střetu těchto dvou světů a globálnímu pádu.
Volte progresivní levici, liberální koalici a dokud to nepropukne, nechci být politikou obtěžován.